Jiří Smrž

Jiří Smrž Jiří Smrž

Jiří Smrž, (* 3. května 1954 v Písku), český folkový písničkář a básník.

Vystudoval geodézii na ČVUT. Poté absolvoval na SÚS KPR (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka) obory Tvorba textu a scénáře a Skladba a aranžování. Pracoval jako geodet, meliorační dělník, hudební dramaturg, čistič melioračních stok.

Začínal ve skupině Zvoníci již na počátku 70. let 20. století, hrával v duu s Jiřím Kovářem. V  80. letech psal texty pro skupiny Sem tamMinnesengři (byl krátce i členem této skupiny), v roce 2001 vydal první sólovou desku Dědičná krev, na kterou vybral své písně z předchozích zhruba deseti let. Za svou druhou desku, Poslední láska, která vyšla v roce 2005, získal Anděla v kategorii Folk & Country. V roce 2013 vydal třetí album Kořeny a inicioval po 25 letech vydání nikdy nepublikovaného alba skupiny Minnesengři s Pavlínou Braunovou Bílé místo, pro které napsal většinu repertoáru. Je rovněž spoluautorem folkového oratoria Královna severních záseků (1993) a autorem básnické sbírky Eurydika v  uhelném dole (2003). Vystupuje na setkáních Osamělých písničkářů.


Napsali o Jiřím Smržovi

V nové Smržově tvorbě přibylo: 1. existenciálních témat, 2. témat cestovatelských, 3. epiky. Pokud jde o cesty, už zdaleka nejde pouze o symbolické putování z Protivína do Těšínova. Tentokrát se vydáme napříč Evropou západní (Ztrácím tě, Margaret) i východní (Pro Eržiku) a dokonce i z USA do Iráku a  zpátky (Jack a já). Právě písňový epos Jack a já lze považovat za jedno ze Smržových opera magna. Jde o novodobý válečný příběh, který by jinému autorovi vystačil na tlustý román. Smrž jej s ledabylou samozřejmostí vměstná do písně, ve které předvádí mistrovství zkratky ("Jeden ešus, jeden vak"), která několikrát vygraduje a při jejímž poslechu opakovaně mrazí. Zatímco zde autor rozebírá do poslední myšlenky psychologii amerického vojáka v Iráku a posléze načrtává zoufalý obraz ženy, která přišla o naději, v dalším vrcholném díle Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu líčí napětí, smutek i radost v nebi po zprávě o  smrti velkého ruského básníka. Jestliže v Jack a já o naději nakonec přichází i hrdina písně, v Čistém ubrusu - přes smrt jako ústřední téma - je naděje všudypřítomná. Mimochodem nových konotací tato píseň o ubrusu prostřeném "po gruzínsku na zem" nabyla po nedávném konfliktu mezi Ruskem a Gruzií.

Milan Tesař

Pro Smrže je charakteristický naléhavý výraz při zpěvu, naprosto zřetelná výslovnost, důraz na správná místa v textu a melodie, které při vší služebnosti textu plynou logicky, přirozeně a s citem pro uměřenost patosu. Velmi často píseň působí dojmem, že vypovídá tak naléhavě, až ji nepůjde zastavit. Myšlenky, které se daly do pohybu se logicky zesilují až za práh osvobozující bolestivosti.

Jiří moravský Brabec

Jiří Smrž, přestože používá ke svému sdělení klasickou písňovou formu, doprovází se na klasickou akustickou kytaru, nepoužívá vulgarismů a vypadá normálně - je alternativní písničkář. Neudělá to, co od něj čekáte. Jeho písničky nelze poslouchat jako kulisu. Právě ten jeho hlas, ne, ony sami vám to prostě nedovolí! Buď si je zamilujete… a nebo… nic nechápete!

Caine